Od chvíle, kdy postmoderní „filosofové“ odmítli existenci objektivní pravdy a přirozeného řádu, a kdy byly deviace nejrůznějšího druhu prohlášeny za lidská práva, mohou provokace vydávané za umění jen těžko někoho šokovat. Jsou běžnou pěnou dní a křiklavou nudou. Přesto vzbudilo nedávné uvedení hry „Vaše násilí, naše násilí“ na brněnském festivalu Divadelní svět negativní reakce značné části veřejnosti i oficiální protest katolických biskupů. Oprávněně. Prvoplánové urážky Krista a křesťanství jsou ve hře propojeny s totální desinterpretací historie i soudobé reality a zřejmou nenávistí vůči kultuře a hodnotám evropských národů.

Zařazení hry do dramaturgického plánu štědře dotovaného festivalu, by však ve skutečnosti nemělo překvapit nikoho, kdo sleduje pochod představitelů multikulturalismu, genderismu a politické korektnosti veřejnými institucemi a jejich cílevědomou snahu ideologicky (a samo sebou i hmotně) ovládnout společnost. Že uvedení hry, ve které postava Ježíše znásilňuje muslimku, podpořil morálním i finančním požehnáním náměstek brněnského primátora, Matěj Hollan, 1. místopředseda hnutí „Žít Brno“, je v tomto smyslu charakteristické.

Smutné je ale na celé věci především to, s jakou mírou zmatení, nezodpovědnosti a úpadku etického i estetického vnímání mohou inscenátoři této trapné agitky počítat. Na festivalu ji uvedlo legendární brněnské divadlo Husa na provázku, její zařazení do programu v médiích pateticky hájil ředitel brněnského Národního divadla (sic!) Martin Glaser a intelektuálové „s prstem na tepu doby“ způsobně zasedli v hledišti.

Hru je přitom obtížné nějak pozitivně interpretovat. Neobrací se totiž dejme tomu proti pokrytectví konkrétních křesťanů, kořistnictví evropských velmocí či chybám a hříchům církevních institucí, nýbrž proti dvoutisíciletému synonymu dobra a ztělesnění obětující se lásky. Krkolomné výklady, jimiž divadelníci v doprovodných anotacích objasňují smysl a „symboliku“ svého uměleckého záměru vzbuzují u soudného čtenáře už jen trpký úsměv (jde o vyčpělé floskule typu: „chtěli jsme položit nepříjemné otázky“, popřípadě hysterické výkřiky, jako „víte, že náš blahobyt je založen na tisících mrtvých na Blízkém východě?“).

Jak se mohou stoupenci tradičních hodnot k takové míře tuposti a agresivity postavit?

Předně je nutno sebrat odvahu a sobě i druhým říci nahlas: Náš takzvaný blahobyt není založen na tisících mrtvých na Blízkém východě, ale na tisíciletí dřiny našich předků! Útok není totéž co obrana, černé není bílé, vaše násilí není naše násilí a také naše daně nesmí nadále být zdrojem financí na vaše festivaly! (A nejde samozřejmě jen o divadelní frašky, ale stejně tak o nepotřebné, a přitom z veřejných prostředků vydržované „neziskovky“, pochybné „vědní“ obory typu „gender studies“ a podobně)

Dále je třeba se z věci poučit a uvědomit si následující:

  • Uvedení hry „Vaše násilí, naše násilí“ v době takzvané imigrační krize není náhodné. V roli jakéhosi lakmusového papírku koluje Evropou, a z reakcí na její uvedení lze mapovat nálady v jednotlivých zemích.
  • Optika dvojího metru je ve značné části mediálního a politického mainstreamu smutnou realitou. Kdejaká svévole, hrubost, agrese vůči evropským národům a jejich tradicím je dovolena a prohlašována za projev svobody. Jakákoli jejich obrana je naopak hodnocena jako projev nenávisti, „náckovství“, extremismu a podobně. Vývoj, proti němuž Akce D.O.S.T. pozvedá svůj hlas více než deset let, dospívá, jak se zdá, do další fáze.
  • Provokacím podobného typu nelze zabránit jakoukoli aktivitou „zdola“. Petice, demonstrace a veřejné protesty, jakkoli jsou dokladem odvahy a opravdovosti účastníků, absolutně nic nezmění, ba naopak, mohou se nechtěně stát pro podobné blasfemie i jistým typem reklamy. Odpůrci tradičních hodnot již totiž většinu našich veřejných institucí obsadili a nehodlají na své oponenty brát sebemenší zřetel.
  • Z obdobného důvodu také nemá smysl dovolávat se zavedení cenzury. Za aktuálně nastavených podmínek je to nejen nereálné, ale i nebezpečné. Jakékoli zpřísnění norem v této oblasti by vzápětí bylo účelově zneužito proti hodnotám řádu a svobody.
  • Jen představitelé politických stran vzešlí z voleb mohou proti podpoře a dotaci podobných počinů z veřejných zdrojů efektivně vystoupit. V Brně se o to neúspěšně pokusili zastupitelé zvolení za KDU-ČSL a, pro mnohé nečekaně, zastupitelé za KSČM. Budiž jim to ke cti.
  • A z toho plyne nejzávažnější poučení. Připozdívá se a nad Evropou se stahují mračna. Standardní politické soupeření pravice s levicí stále viditelněji ztrácí svůj obsah. Nejde už totiž „jen“ o naše peněženky, ale o samu existenci našeho národa a naší civilizace. Paradoxně, právě v časech, kdy se nad politickým systémem smráká, význam veškerých voleb mimořádně roste.

Slova, politické a etické ideje, nabývají důležitosti a zasluhují si větší pozornosti, než kdykoli předtím. Je proto třeba žádat od politiků, kteří se letos budou ucházet o naše hlasy v obecních a senátních volbách, jednoznačné odpovědi na zásadní otázky naší národní budoucnosti a našich tradičních mravních a kulturních hodnot. Ztratíme-li totiž naše nehmotné dědictví, ztratíme vzápětí i to hmotné.

Organizátoři festivalu Divadelní svět a inscenátoři hry „Vaše násilí, naše násilí“ tak mají alespoň jednu pozitivní zásluhu: Tím, že překročili veškeré meze vkusu a morálky, pomohli demaskovat povahu soudobé mainstreamové „avantgardy“ a svým cynismem nám opět připomněli, v jak vážných časech se nacházíme. Vezměme si z toho poučení a svými každodenními činy jednejme tak, abychom to, co je nám drahé – v konfliktu s nepřáteli naší kultury a tradic, cizích i těch domácích – pro blaho našich dětí i příštích pokolení ubránili.

Praha 2. května 2018

Za Akci D.O.S.T.:

Mgr. Petr Bahník, předseda

Mgr. Michal Semín, místopředseda

PhDr. Jiří Hejlek, člen předsednictva