V posledních měsících se pražské ulice a přilehlá náměstí plní tisícovkami nespokojených občanů, požadujících razantnější opatření na ochranu našich hranic, národní kultury a způsobu života, ohrožených očekávaným přívalem nelegálních přistěhovalců z islámských zemí.

Pro obranu svých vlastních tradic a hodnotového řádu však nestačí, pokud se jen odmítneme přizpůsobovat cizím kulturám. Chceme-li svoji zemi účinně bránit, pak se budeme muset co nejdůsledněji navrátit k duchovnímu dědictví našich předků. A nikoli jen slovy, ale především skutky. Jakými?

Životaschopnost každé civilizace, kultury i národa se odvíjí od toho, jaký vztah zaujímají k lidskému životu. Je člověk víc než jen organizovaný shluk buněk? Vidí v člověku obraz Boží, nebo jen nahodilý výsledek slepého evolučního procesu? Jsoupro ně lidé zdrojem bohatství, nebo zátěží se škodlivou uhlíkovou stopou?

K základním pilířům našich kulturních a civilizačních tradic patří vědomí důstojnosti lidského života, a to od početí po přirozenou smrt. Nelze již dále netečně přihlížet tomu, jak je upíráno právo na život těm nejbezbrannějším z nás, dosud nenarozeným dětem. Z důvodů morálních, i ryze praktických. Pro každou společnost totiž platí – migrace, nemigrace – že bez dětí zanikne.

Usilujme tedy o to, aby se do české společnosti opět navrátilo vědomí hodnoty lidského života. Zasazujme se všemi vhodnými prostředky o vytvoření prorodinného klimatu, v němž je každý počatý život vnímán jako dar. Jen tak si náš národ uchová právo na budoucnost, jen tak bude schopen čelit takovým výzvám, jakým je plížící se islamizace Evropy.

Proto jako každý rok, tak i letos se představitelé Akce D.O.S.T. osobně připojí k tisícům dalších obránců nenarozeného života, účastnících se 2. dubna pražského Pochodu pro život, a k témuž vyzývá i všechny své přiznivce.