Vážení přátelé,
dovolte mi, abych vám poděkoval za pozvání na vaši akci, ve které hodláte klidným způsobem vyjádřit váš silný hodnotový postoj. Nemohu tu dnes, bohužel, s vámi být, neboť jsem na předem slíbené akci v rakouském Salzburgu. Velmi vás zdravím a věřte mi, že jsem na dálku velmi intenzivně s vámi.
Považuji za symbolické, že svůj protest proti pochodu homosexuálů Prahou pod názvem „Prague Pride 2013“ začínáte před budovou velvyslanectví Francouzské republiky v Praze.
Máme totiž společně před očima televizní záběry náměstí a ulic francouzských metropolí, ve kterých davy občanů demonstrovaly proti spornému – a pro mě osobně nepřijatelnému – úmyslu francouzské socialistické vlády uzákonit nároky homosexuálních partnerů adoptovat děti.
Takovou myšlenku, která byla nakonec stejně francouzskou vládou prosazena, nelze ani zlehčovat ani ji odbýt lehkovážným mávnutím rukou.
Má totiž své vášnivé zastánce a politické hlasatele i u nás.
Mýlili bychom se, kdybychom si nechali médii vnutit ideu, že „vlastně o nic nejde“ nebo „že jde ve své podstatě o myšlenku lidskosti, na jejímž konci má dítě získat milující rodiče“ či dokonce pobuřující argument, že naše názory jsou výrazem „netolerance“.
Ne, ne, ne. Jde o hluboký, a já bych řekl zásadní, spor mezi těmi, kteří vyznávají hodnoty tradiční rodiny, ve které je dítě vychováváno milující matkou a vlídným otcem. Spor mezi těmi, pro které by měla být rodina, při vší složitosti i komplikovanosti života, sjednocujícím i zklidňujícím místem a těmi, pro které řeči o rodině jako prostoru přirozeného vztahu muže a ženy a jejich společné zodpovědnosti ke svým dětem jsou zastaralé, staromódní, málo revoluční a v důsledku směšné.
Významná část současné Evropy prochází hlubokými hospodářskými problémy. Jsou způsobeny, mimo jiné, dlouhodobě zhoubným působením evropského sociálního státu, který už dávno není pojistnou sítí pro ty, kteří se ne vlastní vinou dostali do životních obtíží.
Je peřinou z prachového peří, ve kterém ne rodina, ale stát nabízí a zaručuje to, o co se má postarat rodina. Proto je tak jednoduché na rodinu útočit a posmívat se přirozeným vazbám mezi mužem, ženou a jejich dětmi. Zdá se být nepotřebná, neboť roli rodiny přece zastane stát. Všude tam, kde bude chybět milující a shovívavá máma i zodpovědný otec, může dojít k nevratnému narušení budoucího hodnotového vzorce chování jejich dětí.
I o tom je tedy, přátelé, vaše dnešní setkání. Je obhajobou přirozeného řádu a pokorné disciplíny k němu.
Přeji vám vše dobré a vaší odvahy vyjádřit nepopulární a médii vysmívaný názor si nesmírně vážím.
To, že takové setkání jako je to dnešní vaše, by se mělo konat současně i před budovou pražského magistrátu a před vraty Parlamentu České republiky, je právě vám zbytečné připomínat.
S úctou,
Ivo Strejček, poslanec Evropského parlamentu, ODS
(Pozdrav byl přečten na shromáždění Akce D.O.S.T. „Braňme se duhové totalitě“ 16.8. 2013 v Praze na Kampě)