Jak hodnotíte americké vojenské a politické intervence na Blízkém východě po 11. září 2001? Jsou na tom dotčené země Blízkého východu nyní lépe? Jsou tyto země více prosperující, stabilnější, je tam více bezpečno a podařilo se omezit islamismus a terorismus?
Jedním slovem – katastrofa. Namísto levopravým establishmentem vzývané liberální demokracie vyvezly Spojené státy na Blízký východ leda tak chaos a smrt. Jinak to snad ani dopadnout nemohlo. Úspěšné zavedení euroamerického modelu vládnutí totiž není možné ve společnostech, v nichž pro to chybějí sociální a kulturní předpoklady. Rozvrat arabských států je tak přímým důsledkem zvrácené ideologie neokonzervatismu (navzdory svému názvu má trockistické, tedy krajně levičácké kořeny), pregnantně definované Michaelem Ledeenem: „Naším křestním jménem je tvořivé ničení jak doma, tak v zahraničí. Každým dnem strháváme starý řád, od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu a film, politiku a právo. Naši nepřátelé tento vír energie a tvořivosti vždy nenáviděli, neboť ohrožoval jejich tradice (ať už byly jakékoli) a zahanboval je pro neschopnost držet s námi krok. Bojí se nás, když vidí, jak rozvracíme tradiční společnosti. Nemohou se cítit bezpečni, pokud existujeme, a je to právě naše existence, nikoli naše politika, jež ohrožuje jejich legitimitu. Aby přežili, jsou nuceni nás napadat, stejně jako mi musíme zničit je, abychom postoupili vpřed v našem dějinném poslání.“
Co si myslíte o takzvaných konspiračních teoriích o 11. září? Věříte oficiální verzi americké administrativy? I oficiálně se například mluví o vlivu osob blízkých saúdské královské rodině… Ale verzí je více. Jak to podle vás bylo?
Záleží na tom, o jakých teoriích je řeč. Některé mi přijdou pitomé, jiné naopak velmi realistické. Oficiální výklad událostí z 11. září je báchorka, v něčem ještě méně věrohodná, než jsou vámi zmíněné „konspirační teorie“. Ze všech možných scénářů se mi jeví jako nejpravděpodobnější ten, jenž připouští podíl části mocenských struktur v rámci amerických elit na přípravě i provedení útoků. Jestli v tom měl prsty i režim v Saúdské Arábii, nevím, rozhodně větší prospěch ze vzniklé situace i následných invazí měl například Izrael. Ostatně jedním z motivů zahraniční politiky amerických neokonzervativců – také vzhledem k jejich většinovému etnickému složení – není primárně prospěch USA, ale Izraele.
Není to moc silné kafe? Opravdu je něco takového podle vás možné?
Kdo se domnívá, že by se v USA nikdo neodvážil přijít s myšlenkou na zorganizování „operace pod falešnou vlajkou“, ten ať se seznámí s odtajněnými materiály ohledně operace Northwood. Jde o plán špiček Pentagonu z roku 1962 k získání podpory americké veřejnosti pro invazi na Kubu. Sloužit k tomu měly fingované teroristické akce na území USA, počítající s desítkami až stovkami mrtvých, přičemž za viníka měl být označen Castrův Sověty podporovaný režim. Prezident Kennedy se o přípravách operace včas dozvěděl, a protože s ní nesouhlasil, nakonec se neuskutečnila. Takže se krátce na to rozjela operace jiná, na jejímž konci byla oběť jediná – samotný John F. Kennedy.
Co byste vzkázal Georgi Bushovi a takzvaným neokonzervativcům? Co měl americký prezident po 11. září dělat? A do jaké míry Bush věci aktivně ovlivňoval a do jaké míry byl jen loutkou nějakých skupin?
George Bushe bych z přímého podílu na zosnování útoků z 11. 9. 2001 nepodezíral. Nikoli snad pro to, že by na to neměl žaludek, on na to neměl hlavu. U lidí, jako byli Wolfowitz, Perl či Rumsfeld, si to však již představit dokážu. Neokonzervativci o něčem takovém snili již dávno, když v jednom ze svých klíčových geostrategických dokumentů přiznali, že USA by pro posílení svého vlivu ve světě potřebovaly „nový Pearl Harbor“.
Pokud by bylo 11. září způsobeno lidmi napojenými na Tálibán, intervence v Afghánistánu by mohla mít ospravedlnění. Ale co intervence v Iráku, kde byl Husajn, sekulární diktátor, jehož vazby na 11. září se neprokázaly?
O útoku na Irák bylo rozhodnuto dávno před pádem dvojčat. Čekalo se jen na vhodnou záminku k provedení invaze. Připomeňme si, že americké intervenci v Iráku předcházelo embargo na potraviny a léky, v jehož důsledku zemřelo na půl milionu dětí. Nevinných dětí, o jejichž smrti řeznice Albrightová cynicky prohlásila, že „to stálo za to“. Vzpomeňme též na Powellovo divadlo na půdě Rady bezpečnosti OSN a řadu dalších mystifikací, jež měly vpád USA do Iráku ospravedlnit.
Za Obamy přišlo arabské jaro. Pád Kaddáfího, občanská válka v Sýrii, Muslimské bratrstvo u moci v Egyptě, i když dočasně. Jak arabské jaro hodnotíte?
Ono jen tak nepřišlo. Tak jako u jiných barevných revolucí, tak i zde zneužila americká administrativa nespokojenosti a hněvu místních obyvatel, aby zinscenovanými převraty destabilizovala celý region, oslabila nepřátele Izraele a přivedla k moci radikální islamisty podporované Američany přinejmenším od doby, kdy si vyráběli bin Ládiny (čímž pokládali základy budoucí al-Káidy, později Islámského státu) v boji proti Sovětům.
V případě amerických intervencí a arabského jara se hovořilo o šíření demokracie… A američtí spojenci, Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Emiráty, Turecko, jsou demokratičtí?
Patrně chcete slyšet, že USA jednají pokrytecky. Když však hovoříte s neokonzervativci, vysvětlí vám, že k postupnému prosazování ideálů liberální společnosti ve světě je třeba využít všech dostupných prostředků a že univerzální hodnoty, jež USA představují, lze reálně naplnit jen tam, kde USA mohou plně uplatnit svůj vliv. A až přijde čas, pak se americké ambasády ve vámi zmíněných zemích jistě rády zapojí, po boku místních kaváren, do budování místní „občanské společnosti“. Ostatně Turci už o tom vědí své.
Projekt pro nové americké století, což je think-tank amerických neokonzervativců se sídlem ve Washingtonu, který byl založen na jaře roku 1997 jako vzdělávací nezisková organizace Williamem Kristolem a Robertem Kaganem, říká, že „americká vůdčí úloha je dobrá pro Ameriku a dobrá pro svět“. Dánský expremiér, bývalý generální tajemník NATO z let 2009 až 2014 Anders Fogh Rasmussen ve svém videu na Facebooku řekl, že svět potřebuje četníka a tímto četníkem by měly být USA. Co si o tom myslíte?
Popisujete realitu posledních desetiletí. Podaří-li se neokonzervativcům a liberálně levicovým intervencionistům tuto politiku USA uhájit i po příštích prezidentských volbách v USA, pak je globální válka více než pravděpodobná. Americká hegemonie nepřináší světu již nic pozitivního a cena za její udržení den ode dne stoupá. Nejde přitom jen o dominanci vojenskou či ideologickou, ale i finanční a hospodářskou.
V jakém směru?
Politika „kvantitativního uvolňování“ a záporných úrokových sazeb, jíž předcházel vznik frakčního bankovnictví, zcela emancipovaného od zlata či reálných hodnot, vytvořila již tak velkou bublinu, že její prasknutí bude mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky pro naši uměle udržovanou životní úroveň. Lze tento neslavný konec – slovy Jacoba Rotschilda – největšího finančního experimentu v dějinách, alespoň nějak oddálit? Někteří soudí, že ano. Válkou.
Z hlediska stability Blízkého východu by bylo lepší, kdyby vyhrál Trump, nebo Clintonová?
Pochopitelně Trump. A nejen z hlediska stability Blízkého východu. V případě vítězství Clintonové je sebevražedná politika lokálního válčení a řízené migrace, hrozící přerůst v konflikt globálních rozměrů, téměř jistá, zvítězí-li Trump, existuje alespoň nějaká naděje na změnu kurzu a nalezení takových mocenských poměrů ve světě, jež od nás nebezpečí sebezničení alespoň na nějaký čas odvrátí.
zdroj: Parlamentní listy | foto: Hans Štembera